Domškoláctví je výsledkem zcela vědomého přístupu rodiče ke svým dětem

Je zvláštní, jak dosavadní školský systém přistupuje k domškoláctví. Když máte doma domškoláka, máte neustálý pocit tlaku ze strany školy. Škola a paní učitelky vůbec nechápou motivaci rodičů a jejich přístup k domškoláctví. Málokterá paní učitelka dokáže nahlédnout do zcela vědomého převzetí zodpovědnosti rodiči za své dítě a jeho rozvoj. My jako rodiče jsme si dokázali dobře zvážit, co domškoláctví obnáší. Existuje termín „kamevéda“, která se vlastně vědomým sebepopřením rodiče, kdy rodič si je své oběti vědom a je ochoten po zralé úvaze dát dítěti nadstandartní péči a pozornost pro jeho seberealizaci. Dítě se stává středem Vesmíru daného rodiče a rodič pro své dítě, po odhalení jeho darů a talentů, vytýčí cíl jeho seberealizace. To, že by byl rodič v takto vědomém a uváženém stavu nezodpovědý a dítě nerozvíjel, je zcela vyloučeno! Oba dva totiž směřují ke stejném cíli. Třeba k dráze profesionálního sportovce, grafika či umělce a oba dva, jak dítě, tak i rodič, jsou pevně rozhodnuti tento cíl naplnit. Chtít po rodičích důkazy jejich vědomého sebepopření, kdy rodič pro své dítě dýchá a dává mu mnohem víc než klasický rodič, který dítě „šoupne“ do jakéhokoliv zařízení v blízkosti svého bydliště, je přinejmenším směšné. Dokazovat, že o své dítě pečujete, když jste mu ochotni obětovat svůj život i kariéru, je až ponižující. Naopak, si myslím, že by spíš měli dokazovat, že se dítěti po škole věnují a dále ho rozvíjejí ti rodiče, kteří odevzdali odpovědnost za rozvoj svého dítěte a dobrovolně ho odevzdali do školského zařízení. Dokud však bude pohled rodičů a některých pedagogů na domškoláctví takový jaký je dnes, bude naše společnost nadále trpět nevědomím, průměrností a nedostatkem kreativity.