Svět kolem nás se řítí vpřed stále rychleji a nabírá zběsilé tempo. To, co platilo před deseti lety, je dnes dinosauřím pravěkem, to, co bylo aktuální před rokem, se dnes řeší nanejvýš ve formě filmových scénářů, doznívajících klipů na internetových platformách nebo právních kauz. Nečekejme, že se vývoj událostí zpomalí. Naopak! Tempo vývoje se bude neustále zrychlovat! Je těžké si představit, že novinky typu barevné televize, automatické pračky, postupně překonané sítěmi 2G, 3G, 4G, 5G a brzy i 6G, během pár příštích let naprosto vymažou technologie, o kterých se nám ani nezdá a člověk se vědomím posune na zcela jinou úroveň, která je dnes, v období zmítajícího se Světa minulosti, zcela nepředstavitelná. My dospělí, kteří jsme prošli školským systémem, víme, že škola končícího dvacátého století připravovala mladou generaci spíše na život v devatenáctém století, než na život ve století dvacátém, natož jednadvacátém. Pokusy s parním strojem a biflování obsahu nepotřebných, dnes již dávno zapomenutých literárních děl a dat subjektivně vybraných historických událostí, cílené spíše na umění okouzlit společnost carských večírků nebo rozverných vernisáží umělecké avantgardy, než na schopnost pohybovat se ve stále více „computerizovaném“ a robotickém moderním a postmoderním světě, působí v době bleskurychlých elektronických vyhledavačů poněkud směšně.
Dokážeme si představit, jak se budou cítit po takové průpravě pro život naše děti? V době, která se bude vyvíjet stonásobnou, tisícinásobnou rychlostí?
Co budou muset umět? Může jim vůbec nějaký stabilní způsob vzdělávání nabídnout alespoň zlomek potřebného?
Pravděpodobně nikoliv. Nová doba, která zatím jen klepe na vrata, bude vyžadovat úplně něco jiného. Bude to čas, kdy základními hodnotami pro cestu životem bude schopnost vnímat sebe samého, rozpoznat, co je iluze a co realita, co jsem ještě já, jako lidská bytost a co už jsou vědomí a struktury jiných inteligencí, jaké je moje pravé místo v tomto světě a kudy vede moje cesta. Bude to i schopnost komunikace. Se sebou samým, se svou duší, s druhými, bude to schopnost okamžité správné reakce na bleskurychlé změny. Bude to schopnost vnímat sebe a své potřeby, druhé a jejich potřeby, planetu Zemi a její potřeby. Pokud si tyto schopnosti neosvojíme, nemůžeme se nejen uplatnit, ale nemůžeme ani přežít. Nebude to totiž jízda kočárem taženém koňmi, nebude ani jízda rychlým vozem, nebude to dokonce ani let raketou na Měsíc. Bude to kvantová proměna v okamžiku tady a teď…
Právě na takovou dobu bychom měli připravit sebe a naše děti.
Jelikož se nová doba, kterou můžeme nazývat také Věkem Vodnáře, týká nás všech, je projekt Rozvíjíme děti zaměřen nejen na děti, ale i rodiče. Naše role rodičů v konzervativním smyslu slova, vychovatelů, učitelů, pedagogů a hodnotitelů se proměňují v úlohy životních koučů, vědomých průvodců a laskavých mentorů, kteří společně s dětmi hledají a odkrývají správné cesty. Cesty, které již v sobě máme dávno uvnitř sebe samých, nastavené a které stačí je nalézt a otevřít.
A jediné, co budeme moci předat na tuto cestu našim dětem je zkušenost a praktická dovednost.
